Myšlenku pořádání pochodu Praha – Prčice poprvé zrealizoval 17. dubna 1966 pan Stanislav Rataj ve spolupráci s hlavním redaktorem časopisu Turista p. Jiřím Dvořákem a p. ing. Karlem Kulle. Jeho jméno nyní nese „hlavní“, 70 km dlouhá trasa z Prahy.
Prvního ročníku se zúčastnilo, podle dnes již historických údajů, 469 pochodníků. Zpočátku měl pochod pouze jednu trasu vedoucí z Prahy přímo do Prčice. Několik prvních ročníků bylo také různě tematicky zaměřeno a v duchu tohoto tématu probíhal také doprovodný program.
V prvních několika letech byla pochodníkům odměnou pouze stužka. Časem se staly odměnou různé odznaky, erby, obtisky nebo kovové ryby. Poté se masově rozšířil suvenýr jiný a tyto historické odměny jsou nám spíše k smíchu. V současnosti je typickým suvenýrem známá botička, ve většině případů plastová. Pochodníci jí nazývají Prčický škrpál.
Původním záměrem pochodu bylo překonat pěšky vzdálenost 100.000 loktů českých. Za posledních 40 let se ale z tohoto plánu stal nejmasovější pochod s nejdelší nepřerušenou tradicí. Jen tak dál...
1. ročník – 17. 4. 1966
První ročník pochodu nesl podtitul „Sukovou cestou“ a jeho jediná trasa dlouhá 65 km vedla rodištěm umělce, obcí Křečovice, a v doprovodném programu přiblížila jeho život a dílo. Tohoto ročníku se dle historických údajů zúčastnilo 469 pochodníků, kteří si z cíle odnesli stužku.
2. ročník – 23. 4. 1967
Na start druhého ročníku se dostavilo 327 pochodníků. Motivací pochodu s heslem „Za zlatem z Jílového“ bylo hledání zlatonosných míst na trase pochodu. Každý účastník měl dovoleno ponechat si zlato, které najde. Odměnou těm, kteří dorazili do cíle, byla stužka.
3. ročník – 21. 4. 1968
Na třetí ročník pochodu s motivem „Čapkova Strž“ se vydalo celkem 370 lidí. Kvůli velkému horku však do cíle pro tradiční stužku dorazilo pouze 268 účastníků. Nejstarším pochodníkem tohoto ročníku byl 71letý Jaroslav Šmíd. Po absolvování pochodu se nechali v Prčici oddat manželé Romovi, čímž započali zajímavou tradici.
4. ročník – 19. 4. 1969
Čtvrtý ročník byl poznamenán výročím 800 let městečka Prčice. Na počest tohoto výročí se pochodníci patřičně připravili, někteří se dokonce oblékli i do historických oděvů. Na start jich dorazilo 532 a z cíle si odnesli, stejně jako v předchozích letech, stužku. Po pochodu se konala další svatba – oddat se nechali Jiří Kozel a Květa Komínková.
5. ročník – 25. 4. 1970
Pátý ročník byl pojmenován „Krajem Jakuba Krčína z Jelčan“. Jeho námětem bylo rybníkářství. Na dvě trasy pochodu se vydalo 1.160 pochodníků. Do cíle jich dorazilo 1.034. Všichni si odnesli na památku kovovou rybu a měli také možnost ulovit si rukama svého vlastního kapra.
6. ročník – 24. 4. 1971
Na start 6. ročníku se dostavilo 2.325 účastníků, kteří si mohli vybrat jednu ze dvou tras. Tentokráte se pochod šel pod heslem „Krajem Keltů“. Součástí programu byl úkol – každý měl zasadit ve školce jeden stromeček. Odměnou těm, kteří dorazili do Prčice, byl obtisk. Účast rok od roku vzrůstala a podle tehdejších komentářů se pochod zařadil svým šestým ročníkem mezi největší na světě.
7. ročník – 22. 4. 1972
Sedmý ročník již neměl tématické zaměření a pochodníci si mohli vybrat jednu ze čtyř tras. Na startu se sešlo 3.318 účastníků. V cíli se jich sešlo na tři tisíce a odměnou za absolvované kilometry jim byl textilní erb. V Prčici byl opět přivítán pár snoubenců, kteří si zde po pochodu řekli své „ano“.
8. ročník – 19. 5. 1973
Osmý ročník pochodu se konal v květnu. Od tohoto ročníku se pochod koná vždy třetí sobotu v květnu. Lepší počasí přispělo k větší oblibě pochodu. Pochodníci, kterých na start dorazilo 9.471, si mohli vybrat jednu ze sedmi tras. Odměnou byla první kovová bota. Také tento ročník byl „ozvláštněn“ svatbou – do svatební síně přišli spojit své životy ing. Rudolf Zahrada a Irena Prunerová.
9. ročník – 18. 5. 1974
Tento ročník překonal magickou hranici 10.000 účastníků – na start některé z deseti tras se dostavilo 11.098 pochodníků, kteří v cíli obdrželi textilní botu.
10. ročník – 17. 5. 1975
Na start jubilejního 10. ročníku pochodu dorazilo 16.602 účastníků. Počet tras se zvýšil na celkových 11. Délka nejdelší trasy vedoucí z Prahy se v průběhu let měnila a změny se dočkala i v tomto ročníku. Z původních 100.000 loktů českých, tedy cca 66 kilometrů, se protáhla až na 74 kilometrů. V cíli čekala na pochodníky kovová bota a na dva snoubence, Antonína Beldíka a Marii Růžičkovou, svatební obřad.
11. ročník – 15. 5. 1976
Účast na tomto ročníku byla odhadována na 23.000 pochodníků. Na start některé ze 13 tras se ale dostavilo 25.168 účastníků. Odměnou pro pochodníky byla zlatá kovová bota, některým však putovala domů poštou o něco později...
12. ročník – 14. 5. 1977
Dvanáctého ročníku se zúčastnilo 32.528 pochodníků, kteří se mohli vydat na některou ze 16 tras. V cíli na ně čekala první plastová bota. Byla hnědá. V tomto roce si po pochodu své ano řekli hned tři páry - ing. Rudolf Kříženecký a ing. Hana Hulíková, Arnošt Voříšek a Sonja Beránková a Jan Vojkovský a Alena Štercová.
13. ročník – 20. 5. 1978
Třináctý ročník pochodu byl deštivý. Ani to však neodradilo 29.329 pochodníků, kteří vyrazili na 17 tras. Na přípravě tohoto ročníku se již dlouho před pochodem podílely stovky lidí. Na samotném pochodu hladký průběh zajišťovaly další stovky pořadatelů – výběrem lze uvést, že na průchozích punktech bylo 52 lékařů, 142 zdravotních sester a přes 250 členů hlídek Československého Červeného kříže. V cíli se nacházelo 350 pořadatelů, dopravu zajišťovalo 25 osob, na zásobování a stravování se podílelo přes 80 lidí. V provozu bylo 65 autobusů ČSAD, které uskutečnily více než 300 jízd.
14. ročník – 19. 5. 1979
Počet pochodníků rok od roku stoupal a již brzy měl dosáhnout svého dlouhodobého maxima. Čtrnáctého ročníku se zúčastnilo 35.131 pochodníků, pro které bylo připraveno 20 tras. V cíli na ně čekala další plastová bota – červená.
15. ročník – 17. 5. 1980
Pochod byl poznamenán i politikou. Patnáctý ročník byl nazván nejmasovější spartakiádní akcí a příkaz „jdi do Prčice“ se odrazil v desetitisícových zástupech. Na start 22 tras dorazilo 35.173 účastníků, kteří v cíli obdrželi kovový odznak – zlatobílozelený „spartakiádní štít“.
16. ročník – 16. 5. 1981
Politické zásahy v předcházejících letech byly zúročeny stále se zvyšující účastí, která vyvrcholila na 16. ročníku počtem 35.732 pochodníků. Ti vyrazili na 20 tras a v cíli na ně čekal modrý nebo bílý plastový štít.
17. ročník – 15. 5. 1982
Na dalších ročnících již účast postupně klesala. Na start 17. ročníku dorazilo 31.847 pochodníků, kteří si mohli vybrat některou z 21 tras. Od tohoto ročníku se začala psát dlouhá éra plastových škrpálků. Na tomto ročníku byla pohodníkům odměnou botička bílá.
18. ročník – 14. 5. 1983
Osmnáctý ročník, stejně jako některé další ročníky, zapadl v šedi historie. Fakta praví, že na start dorazilo 28.755 lidí, kteří vybírali z 21 tras. Platová botička, kterou obdrželi pochodníci za odměnu, byla žlutá.
19. ročník – 19. 5. 1984
Devatenáctého ročníku se zúčastnilo 24.289 pochodníků. Jakýmsi výkřikem do tmy bylo 24 tras, které však vzhledem k počtu účastníků nemohly být ani využity. V cíli byli účastníci obdarováni světlezelenou plastovou botičkou.
20. ročník – 18. 5. 1985
Roku 1985 se konal jubilejní 20. ročník pochodu. Mnoho důvodů k oslavám však nebylo. Účast na pochodu z 24.289 účastník 19. ročníku klesl na „pouhých“ 15.866. Počet tras se vrátil na předchozích 21. V cíli na pochodníky čekala červená platová bota.
21. ročník – 17. 5. 1986
Dalšího ročníku se zúčastnilo 17.680 pochodníků, pro které bylo připraveno 21 tras. Tradiční platová botička byla žlutá.
22. ročník – 16. 5. 1987
Dvaadvacátý ročník absolvoval téměř stejný počet pochodníků jako ročník předchozí – 17.683. Počet tras se snížil na 20. Pro pochodníky byla připravena červená platová botka.
23. ročník – 21. 5. 1988
Počty pochodníků se trochu ustálily. Dvacátého třetího ročníku se zúčastnilo 17.640 lidí. Opět přibyla jedna trasa a jejich počet se vrátil na 21. V dalších ročnících už budou počty tras spíše ubývat… Odměnou všem, kteří dorazili do cíle, byla růžová plastová bota.
24. ročník – 20. 5. 1989
Účast na tomto ročníku se maličko zvýšila. Na start 20 tras dorazilo 18.458 pochodníků, pro které byla připravena tmavě modrá platová botička.
25. ročník – 19. 5. 1990
Po listopadové revoluci zájem o pochod ještě více opadl. Dvacátého pátého ročníku se zúčastnilo „pouze“ 13.472 pochodníků. Také počet tras se začal snižovat, bylo jich 18. Tradiční platová botička měla tentokráte zlatou barvu.
26. ročník – 18. 5. 1991
Účast opět radikálněji poklesla, dalšího ročníku se zúčastnilo jen 9.799 pochodníků, což oproti historickým téměř 36.000 vypadá trošku směšně. Počet tras byl zredukován na 16. Pro pochodníky byla připravena fialová platová bota.
27. ročník – 23. 5. 1992
Na start třinácti tras se dostavilo 8.141 účastníků pochodu. Zdárně dorazivší byli odměněni zelenou plastovou botičkou.
28. ročník – 15. 5. 1993
Na dalším ročníku účast ještě poklesla, pochodu se zúčastnilo 8.008 pochodníků, kteří měli možnost vybrat si některou z 10 tras. Cílová plastová bota měla oranžovou barvu.
29. ročník – 21. 5. 1994
Zájem o pochod se stále snižoval a roku 1994 poklesl na 7.715. Pořadatelé také snížili počet tras na 9 a budoucnost nevypadala moc růžově. Pochodníci v cíli obdrželi červenou plastovou botku.
30. ročník – 20. 5. 1995
Třicátý ročník byl vskutku jubilejní. Pořadatelé jako by tušili a počet tras zvýšili zpět na 10. Na start dorazilo 8.321 účastníků, což se stalo jakýmsi příslibem do budoucna. Pro ty, kteří dorazili do cíle, byla připravena zlatá plastová botička.
31. ročník – 18. 5. 1996
Dalšího ročníku se zúčastnilo zase o trošku více pochodníků – 8.799. Tras bylo celkem 10 a mělo to tak ještě dlouho zůstat. Odměnou všem, kteří dorazili do cíle, byla oranžová plastová bota.
32. ročník – 17. 5. 1997
Na start některé z deseti tras dalšího ročníku dorazilo 9.696 pochodníků. Zlé časy byly zažehnány a odměnou se stala zelená plastová bota.
33. ročník – 23. 5. 1998
Již bylo patrné, že pochod se opět dočkal vyšší obliby. Účast na třicátém třetím ročníku opět překonala hranici 10.000 zájemců o pochod. Na start dorazilo 10.178 pochodníků, kteří měli na výběr již tradičně z 10 tras. V cíli čekala na pochodníky světle žlutá plastová botka.
34. ročník – 22. 5. 1999
Počet účastníků opět trochu narostl, pochodu se zúčastnilo 10.755 pochodníků. Mohli si vybrat některou z deseti tras a po jejím zdolání obdrželi modrou platovou botu.
35. ročník – 20. 5. 2000
Nové tisíciletí přineslo jednu novou trasu. Počet tras tedy vzrostl na 11 a počet účastníků pochodu se zvýšil na 12.552. Všem, kteří dorazili do cíle, se stala odměnou stříbrná plastová botička.
36. ročník – 19. 5. 2001
Dalšího ročníku pochodu se zúčastnilo 13.182 pochodníků, kteří vyrazili na některou z jedenácti tras. Odměna byla již tradiční – plastová botička, tentokráte hnědá.
37. ročník – 18. 5. 2002
Počet účastníků stále rostl, 37. ročníku se zúčastnilo 14.687 pochodníků. Také přibyla nová, 44 kilometrů dlouhá, trasa z Benešova, celkový počet tras tedy činil 12. Na nejdelší trasu začínající v Praze se vydalo 310 účastníků. Nejméně pochodníku vyrazilo z Týnce nad Sázavou – pouhých 286 a nejvíce z Votic – 4.320! Na všechny účastníky čekala v cíli zelená plastová bota.
38. ročník – 17. 5. 2003
Krásné počasí vylákalo na dvanáct tras třicátého osmého ročníku pochodu 17.299 pochodníků. Účast se zvýšila tak náhle, že někteří z nich uslyšeli v cíli smutnou zprávu: „došly botičky“. Nakonec se však všichni této oranžové botičky dočkali – pro pochodníky z Prahy byly botičky připraveny přímo v KČT, mimopražským byly zaslány poštou. Smutnou událostí tohoto ročníku bylo úmrtí mladého muže, který zemřel na následky plicní embolie. Nejfrekventovanější trasou byla trasa vedoucí z Votic. Zúčastnilo se jí stejné množství pochodníků, jako v předchozím roce – 4.320. Zpestřením votické trasy byl také pochodník prezident Václav Klaus.
39. ročník – 15. 5. 2004
Účast na tomto ročníku pochodu mírně poklesla. Na starty dvanácti tras dorazilo 16.678 pochodníků, na které v cíli čekala světle fialová plastová bota.
40. ročník – 21. 5. 2005
Jubilejního čtyřicátého ročníku pochodu se zúčastnilo neuvěřitelných 19.422 pochodníků. Počet účastníků pochodu tedy opět výrazně stoupl. Také přibyly dvě nové trasy. Někteří účastníci dlouho volali po vyplnění mezery mezi 44 km z Benešova a 70 km z Prahy. Bylo jim vyhověno 51 kilometrů dlouhou trasou se startem v Čerčanech. Druhou novou trasou je 32 kilometrů dlouhá trasa z Mladé Vožice. Pochod se také dočkal první cyklotrasy v novodobé historii. Tato cyklotrasa se startem v Praze má délku 76 kilometrů. Celkový počet tras tohoto ročníku tedy činil 15. Po mnoha letech plastových botiček se letošním pohodníkům stala odměnou bota kovová.
41. ročník – 20. 5. 2006
Čtyřicátého prvního ročníku se zúčastnilo 18.164 lidí. Počet tras stoupl na 17 a mezi třemi novými trasami byla také 40 kilometrů dlouhá trasa se startem v Milevsku. Dvě další rozšířily počet cyklotras – jednou se stala 62 kilometrů dlouhá cyklotrasa z Tábora a druhou byla 52 kilometrů dlouhá cyklotrasa z Milevska. Došlo také k výraznému prodloužení některých krátkých tras. Největší změny doznala původně 22 kilometrová trasa se startem v Petrovicích u Sedlčan, která je nyní dlouhá 30 kilometrů. Druhá 22 kilometrová trasa měla start ve Střezimíři. Tato trasa byla prodloužena na 26 kilometrů. Z původně 25 kilometrové Robinovy trasy se startem v Sedlčanech se stala trasa dlouhá 28 kilometrů. Tyto změny vyvolaly nevoli některých méně zkušených či trénovaných pochodníků. Ti zkušenější si však uvědomili, že se pouze jedná o snahu pořadatelů alespoň částečně navrátit prčickému pochodu statut „dálkový“. Přeci jen pochodů, které mohou být vhodné i pro rodiny s malými dětmi nebo handicapované občany máme v republice stále spoustu a náš nejznámější pochod by si měl zachovat svou „krutou“ tvář... Pochodníci, kteří i přes odpolední nepřízeň počasí dorazili do cíle, získali černou plastovou botu.
- Hlavní strana
- Pochod Praha - Prčice
- Historie pochodu